Deriváty nejsou zrovna oblastí, kterou by musel běžný člověk
za každou cenu perfektně ovládat. Na druhou stranu se s tímto
pojmem setkáváme stále častěji, proto je dobré vědět, o čem
je řeč.

 

Derivát – co to slovo znamená?

Nepotřebujeme mít doma fyzicky zlato nebo vagony pšenice, pokud
s nimi chceme obchodovat. Za tímto účelem využijeme deriváty.

Derivát je odvozenina od podkladového aktiva (tzv. bazického instrumentu,
např. zlata). Máme tedy určité podkladové aktivum (zlato, pšenice, ropa,
stříbro, pomerančový džus,…) a od něj je derivát odvozen.

Jedná se o smlouvu mezi dvěma stranami. Jedna z nich v určitém čase
něco prodá a ta druhá strana to koupí za předem sjednanou cenu.

Vždy se jedná o hru s nulovým součtem! Když jedna strana
vydělá, tak ta druhá prodělá. To u akcií neplatí. Když koupíme
akcii, tak můžeme vydělat všichni (nepůsobí na ni jen trh, ale
také zisk firmy – vyplácení dividend).

Nyní se podíváme na 4 základní skupiny derivátů.

 

1) Forwardy

Dvě strany mezi sebou uzavřou dohodu. Nakoupit určité aktivum
(nebo jej prodat) v daný čas v budoucnosti za danou cenu, kterou
stanovíme v současnosti.

Představte si farmáře, který má strach, že své obilí neprodá za dnešní
ceny (z nějakého důvodu by mohla být cena nižší a pro něj by to
znamenalo ztrátu). Nechce obilí prodávat pod cenu 10 dolarů.

Na druhé straně je mlynář. Ten se naopak obává, že až bude
potřebovat obilí, tak cena na trhu bude příliš vysoká a on si jej
nebude moci dovolit. Proto se chce pojistit, že bude mít možnost
obilí nakoupit za 10 dolarů.

Tyto dvě strany (farmář a mlynář) spolu uzavřou forward, podle
kterého přislíbí farmář, že mlynáři prodá určité množství obilí
za cenu 10 dolarů v daný čas. Mlynář naopak přislíbí, že toto
obilí za danou cenu skutečně nakoupí.

Jedná se o závazný příslib. Forwardy nejsou obchodované na burze.
Je to individuální smlouva mezi dvěma stranami. Smlouva obsahuje
termín dodání, podkladové aktivum, cenu a množství.

 

2) Futures

Futures jsou téměř totožné s forwardy. Zásadním rozdílem je,
že jsou obchodovatelné na burze.

U forwardů je velké kreditní riziko – pokud mlynář nedodrží svůj
slib a například uteče do zahraničí, farmář má problém. Toto
„riziko protistrany“ i futures není díky přítomnosti burzy.

Při burzovním obchodování musí být standardizovaná kvalita
a množství (např. barel typu Brent).

Futures kontrakty se často obchodují s velkou finanční pákou,
např. 1:100 (jedna ku stu). To v praxi znamená, že pokud cena
podkladové aktiva vzroste o 1 bod, má investice vzroste o 100
bodů (ale i opačně).

Více než 99 % futures kontraktů se vypořádává pouze finančně.
Žádné zboží se nikam nepřeváží. U méně než 1 procenta dochází
k fyzickému vypořádání.

 

3) Swapy

Swap je smlouva mezi dvěma stranami o výměně peněžních
toků. Swapy nejlépe pochopíme na tomto příkladu…

…společnost Pejsánek s.r.o. se chce zajistit a chce vyměnit svou variabilní úrokovou
sazbu u úvěru za fixní sazbu (neměnnou).

Společnost má úvěr u banky A, který má úrokovou sazbu složenou
z PRIBORU (současně 1 %) plus 2 % p.a.

Společnost by chtěla fixní sazbu, proto si v bance B sjedná tzv.
úrokový swap – bude této bance platit domluvenou sazbu
(např. 2 % p.a.) a od banky bude zpět dostávat PRIBOR.

Společnost tedy nyní platí sazbu 2 % bance A a 2 % bance B,
od které dostává zpět PRIBOR. Tím je zajištěný proti růstu
sazeb (příp. růst PRIBORU na ni již nemá vliv).

 

4) Opce

Na pochopení asi nejnáročnější, ale podle mě nejzajímavější
oblast derivátů.

Opce dělíme na opce evropské (uplatnění pouze v daném termínu,
např. za půl roku v konkrétním dni) a opce americké (opci je možné
uplatnit kdykoli do termínu včetně finálního dne). Americká opce je
výhodnější, ale je finančně nákladnější.

  • Kupující opce má právo koupit nebo prodat podkladové aktivum, tzv. LONG POZICE
    (může koupit/prodat, ale nemusí).
  • Prodávající má povinnost koupit nebo prodat podkladové aktivum, tzv. SHORT POZICE
    (musí koupit/prodat).

Dále můžeme mít tzv. call opci (právo koupit) a put opci (právo prodat).
Vznikají nám tedy celkem 4 možné kombinace opcí:

  1. Long Call – právo koupit podkladové aktivum.
  2. Short Call – povinnost prodat podkladové aktivum.
  3. Long Put – právo prodat podkladové aktivum.
  4. Short Put – povinnost koupit podkladové aktivum.

 

Za právo koupit nebo prodat platí kupující opce tzv. opční prémii (cena opce).
Její cena je dána dvěma složkami:

  1. Vnitřní hodnota opce – závislá na tom, jak velké je očekávání, že
    se opce skutečně naplní.
  2. Časová hodnota opce – ta se určuje volatilitou. Čím vyšší je volatilita
    (kolísavost), tím je vyšší riziko a tedy i vyšší cena opce.

 

 

Tolik k úplným základům o derivátech, kdyby se vás na to náhodou
někdy někdo ptal 😉


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *